Ukázka textu digitálního spisovatele

digitální povídka

(text není 100% dokonalý. Můj digitální spisovatel také zatím neumí dělat na vhodném místě čárky a někdy vynechá i velké písmeno a zbytek můžete posoudit sami. Jedná se jen o malou část celý příběh je mnohem delší…)

 

Probouzím se a z dáli slyším jak na mě kdosi volá.

Už můžeme začít?

Otevřel jsem oči a vidím chlápka který má na sobě bílý plášť a opět na mě volá jestli už můžeme začít?

Vůbec jsem nechápal co se děje… Kde to vlastně jsem?

Nic okolo jsem neznal a ten chlapík vypadá jako doktor nebo spíše vědec. Ano je to vědec a tentokrát už opravdu hlasitě volá jestli už konečně můžeme začít.

Že volá na mě mi došlo ve chvíli kdy chlapík začal červenat a z rozčilení si to namířil přímo ke mě.

Rychle jsem začal přemýšlet co se včera asi tak mohlo stát že si nic nepamatuji.

To už ale byl chlapík u mě a začal podivné červenat.

Mluvím s vámi jestli vám to ještě nedošlo!

Odpověděl jsem:

…že začít?  A s čím?

V tuto chvíli jsem ihned poznal že to byla špatná odpověď.

Chlapík se nafoukl a zvedal ruce jako by mě chtěl uškrtit. Z červené barvy ve tváři se pomalu stávala barva modrá.

Rychle jsem dodal že mi dnes není nějak dobře a jestli to můžeme odložit na zítra.

Chlapík vydechl modrá tvář se uvolnila a tiše začala hovořit.

Největší pokus v dějinách lidstva a pánovi není dobře.

Nebo jste jen nestihl nastavit subatomární urychlovač částic a teď se vymlouváte?

V duchu jsem si říkal sub co? Urychlovač čeho?
Co se to k čertu včera stalo? Poslední co si pamatuji je bar na rohu ulice.

Celou záležitost jsem nyní pojal jako žert včerejší návštěvy baru a tak jsem humorně pronesl.

Ty budeš jistě barman ze včerejška a za chvíli se objeví mojí kamarádi s velkým smíchem.

To už ale chlapík skoro nabíral fialovou barvu a pro něco si sáhl do kapsy.

Vyndal tubu nějakých léků a nezřízeně si nasypal půl obsahu do úst.

Když vyndal ke všemu zvláštní krabičku a žvýkal léky pronesl rázně.

Spojit Vykuka.

Nad krabičkou se zprvu objevil zvonicí telefonní aparát a po chvíli osoba zřejmě jménem Vykuk.

Vyvalil jsem na krabičku oči jako Hurvajz.

Vždyť něco takového naše technologie nezvládne.

Odkud máte tuhle novinku?

Chlapík si zaťukal na čelo a říkal že tenhle starý krám používá jen proto aby hovor nikdo nemohl slyšet.

To už se ozval i Vykuk a pravil.

Co mu dneska je?

Nezblbnul z nějakého pokusu?

Na ty vaše srandičky nemám čas.

Doufám že mi voláte o úspěchu pokusu.

Chlapík na to že právě kvůli pokusu volá ale úspěchem by to nenazval.

Zde velectěnému kolegovi prý není dnes dobře a chce pokus odložit na zítra.

Z hologramu se ozvalo.

Já snad špatně slyším!  Mi se tohle snad jen zdá.

Mezi tím jak hologram ještě nějakou chvíli proklínal vše možné a dlužno říci že i slovy které bych se neodvážil vyslovit jsem rychle přemýšlel co se od včera mohlo přihodit.

Nenápadně jsem začal prohlížet své kapsy ale nic jsem v nich nenašel. Jak to že vůbec nic nemám?

Moje zmatenost dosahovala vrcholu.

Když najednou za doprovodu kletí jenž se pozvolná měnilo na hromobití jsem dostal od hologramu facku.

Byla to pecka jak z děla.

Chvíli bylo ticho já počítal hvězdičky a začal doufat že vše je jen špatný sen.

Hologram mne však rychle vyvedl z omylu a začal se mnou třást takovou silou že jsem se nedokázal bránit…

…a řev hologramu se znovu rozezněl avšak již takovým tónem že chlapík měl zařazené prsty v uších a kdesi v dálce začalo praskat sklo.

Vyhrnul jsem myšlenku že se přece do zítřka nic hrozného nestane.

To jsem však neměl dělat. Hologram se nafoukl a začal po mě plivat a jen jsem stihl zaslechnout pro tebe si dojdu a pak uvidíš co se stane…

Obraz hologramu se rozplynul a chlapík jen suše dodal že ten předchozí si už nestihl ani napsat závěť.

Na to velice rychle odešel z místnosti. Když už jsem doufal že budu mít konečně klid abych se poohlédl po místnosti sotva se jedny dveře zabouchli pak jiné se otevřeli.

Přesněji popsáno vybouchly. objevil se v nich muž z hologramu Vykuk.

Ihned jak mě uviděl hodil vztekle nějaký předmět mým směrem.

Opět zazněl neskutečný kravál a síla nadávek jako by nebrala konce.

Jelikož Vykuk vypadal stejně srando-vně jako se jmenoval spokojené jsem se usadil a počkal jestli ho to dříve klepne nebo se uklidní.

Když ten kravál pokračoval i po 15 minutách a nevypadalo to zrovna že by se měl blížit konec…

…nadechl jsem se A zvedl se ze židle jako velký válečník………