pokračování příběhu

Probouzím se a z dáli slyším jak na mě kdosi volá.

Už můžeme začít?

Otevřel jsem oči a vidím chlápka který má na sobě bílý plášť a opět na mě volá jestli už můžeme začít?

Vůbec jsem nechápal co se děje. Kde to vlastně jsem?

Nic okolo jsem neznal a ten chlapík vypadá jako doktor nebo spíše vědec.

Ano je to vědec a tentokrát už opravdu hlasitě volá jestli už konečně můžeme začít.

Že volá na mě mi došlo ve chvíli kdy chlapík začal červenat a z rozčilení si to namířil přímo ke mě.

Rychle jsem začal přemýšlet co se včera asi tak mohlo stát že si nic nepamatuji.

To už ale byl chlapík u mě a začal podivné červenat.

Mluvím s vámi jestli vám to ještě nedošlo!

Odpověděl jsem: že začít? A s čím?

V tuto chvíli jsem ihned poznal že to byla špatná odpověď.

Chlapík se nafoukl a zvedal ruce jako by mě chtěl uškrtit. Z červené barvy ve tváři se pomalu stávala barva modrá.

Rychle jsem dodal že mi dnes není nějak dobře a jestli to můžeme odložit na zítra.

Chlapík vydechl modrá tvář se uvolnila a tiše začala hovořit.

Největší pokus v dějinách lidstva a pánovi není dobře.

Nebo jste jen nestihl nastavit subatomární urychlovač částic a teď se vymlouváte?

V duchu jsem si říkal sub co? Urychlovač čeho?
Co se to k čertu včera stalo? Poslední co si pamatuji je bar na rohu ulice.

Celou záležitost jsem nyní pojal jako žert včerejší návštěvy baru a tak jsem humorně pronesl.

Ty budeš jistě barman ze včerejška a za chvíli se objeví mojí kamarádi s velkým smíchem.

To už ale chlapík skoro nabíral fialovou barvu a pro něco si sáhl do kapsy.

Vyndal tubu nějakých léků a nezřízeně si nasypal půl obsahu do úst.

Když vyndal ke všemu zvláštní krabičku a žvýkal léky pronesl rázně.

Spojit Vykuka.

Nad krabičkou se zprvu objevil zvonicí telefonní aparát a po chvíli osoba zřejmě jménem Vykuk.

Vyvalil jsem na krabičku oči jako Hurvajz.

Vždyť něco takového naše technologie nezvládne.

Odkud máte tuhle novinku?

Chlapík si zaťukal na čelo a říkal že tenhle starý krám používá jen proto aby hovor nikdo nemohl slyšet.

To už se ozval i Vykuk a pravil. Co mu dneska je?

Nezblbnul z nějakého pokusu?

Na ty vaše srandičky nemám čas.

Doufám že mi voláte o úspěchu pokusu.

Chlapík na to že právě kvůli pokusu volá ale úspěchem by to nenazval.

Zde velectěnému kolegovi prý není dnes dobře a chce pokus odložit na zítra.

Z hologramu se ozvalo.

Já snad špatně slyším! Mi se tohle snad jen zdá.

Mezi tím jak hologram ještě nějakou chvíli proklínal vše možné a dlužno říci že i slovy které bych se neodvážil vyslovit jsem rychle přemýšlel co se od včera mohlo přihodit.

Nenápadně jsem začal prohlížet své kapsy ale nic jsem v nich nenašel. Jak to že vůbec nic nemám?

Moje zmatenost dosahovala vrcholu.

Když najednou za doprovodu kletí jenž se pozvolná měnilo na hromobití jsem dostal od hologramu facku.

Byla to pecka jak z děla.

Chvíli bylo ticho já počítal hvězdičky a začal doufat že vše je jen špatný sen.

Hologram mne však rychle vyvedl z omylu a začal se mnou třást takovou silou že jsem se nedokázal bránit.

A řev hologramu se znovu rozezněl avšak již takovým tónem že chlapík měl zařazené prsty v uších a kdesi v dálce začalo praskat sklo.

Vyhrnul jsem myšlenku že se přece do zítřka nic hrozného nestane.

To jsem však neměl dělat. Hologram se nafoukl a začal po mě plivat a jen jsem stihl zaslechnout pro tebe si dojdu a pak uvidíš co se stane.

Obraz hologramu se rozplynul a chlapík jen suše dodal že ten předchozí si už nestihl ani napsat závěť.

Na to velice rychle odešel z místnosti. Když už jsem doufal že budu mít konečně klid abych se poohlédl po místnosti sotva se jedny dveře zabouchli pak jiné se otevřeli.

Přesněji popsáno vybouchly. objevil se v nich muž z hologramu Vykuk.

Ihned jak mě uviděl hodil vztekle nějaký předmět mým směrem.

Opět zazněl neskutečný kravál a síla nadávek jako by nebrala konce.

Jelikož Vykuk vypadal stejně srando-vně jako se jmenoval spokojené jsem se usadil a počkal jestli ho to dříve klepne nebo se uklidní.

Když ten kravál pokračoval i po 15 minutách a nevypadalo to zrovna že by se měl blížit konec

nadechl jsem se A zvedl se ze židle jako velký válečník.

A dost ty trpaslíku. Teď mám několik otázek zase já.
Za a nevím kdo jste za
b mě zajímá? ……

Zarazil jsem se… Uvědomil jsem si že to srandovní individuum jménem vykuk není člověk. Nevím jak jsem to poznal ale věděl jsem to velmi jistě.

Vykuk zíral a bylo vidět že dychtivě čeká na mé další slova.

Když jsem také mlčel z ticha které by se dalo krájet zazněl zvuk otevírajících se dveří.

Nejprve se objevila hlava. Byl to chlapík co mě prudil s urychlováním.

Když se ujistil že v místnosti panuje klid a mír odvážil se vstoupit.

Řekni heslo zvolal Vykuk.

Chlapík pohotově odvětil

Heslo na ….

Vykuk ho přerušil:

ty ne doktůrku on…

a ukázal všemi čtyřmi prsty na mě.

Heslo na 13

vyjekl jsem a podivil se nad tím jak samozřejmě jsem to udělal.

Vykuk se tvářil stejně jako já před chvílí když doktůrek vytáhl hologram.

Jak to že znáš heslo ale neznáš mě?

Doktůrek tiše poznamenal že asi nemám ponětí s koho si tady dělám srandu.

Dost!

Vykuk se začal nafukovat a bylo mi jasné že pokud to rychle nezaonačím tak se ještě další dobrou půl hodinu nic nedozvím.

Ale no tak milí Vyku-čínku jen jsem se tady s doktůrkem vsadil o to že vás rozžhavím do Běla.

Doktůrek hleděl jako by mu někdo sundal hlavu a hodil mu ji do obličeje.

Vykuk se kupodivu pousmál ale krátce na to zvážněl.

Dobrá tedy dejme tomu.

Nyní rychle přistoupíme k pokusu protože jak jistě víte další vhodná doba na pokus bude až za 39 let.

Tyto slova mne téměř dohnali až k slzám. Co teď?

Dobře ale potřebuji si odskočit.

Vykuk zezelenal…

Slibuji jen 5 minut a jsem zpět.

Vyšel jsem že dveří kudy vnikl do místnosti Vykuk a zamířil vlevo doufaje že záchod je tímto směrem.

Samozřejmě nebyl a řev že toaleta je a vždy byla na opačné straně se rozléhal jako v katedrále.

Ach ano to je tím že mám stále zaplivané oči

poznamenal jsem vtipné.

Trvalo přesně půl vteřiny a zřetelně jsem zaslechl Vykuka jak řve a zároveň běží mým směrem.

Když jsem zaslechl i střelbu která zněla hůře jako kanonáda u Vater-lo dal jsem se na útěk.

Vykuk řval jako by to myslel vážně a odlétající kousky betonu z agresivního útoku mi nedali by vybranou.

Najednou se objevil přede mnou východ z budovy.

Na chvíli jsem zastavil a zvědavě se ohlédl s nadějí že Vykuk vychladne a vše se nakonec vysvětlí.

Naděje ovšem velice rychle vzdala za své a když jsem zahlédl Vykuka jak vytahuje cosi o čem vím zcela jistě že nechci poznat jsem vyběhl ven. Na nic jsem nečekal a zmizel jsem v davu.

Nastoupil jsem do průhledného vozítka které mě ochotně pobízelo k odvozu.

Vozítko bylo dokonalým technický-m dílem. Usoudit jsem že sem se asi nějak ocitnul v budoucností.

Dobrý den ozvalo se z přední části vozítka.

Budete si přát odvést domů pane Dvorský?

To auto vědělo jak se jmenuji! Místo údivu jsem si hned pomyslel na Vykuka jak pro něj bude snadné zjistit kde se nacházím a poprvé v životě jsem vážně pocítil strach.

Znáš mé jméno?

Vozítko rychle odpovědělo.

Samozřejmě… a dál nic…

Jak to samozřejmě?

Nerozumím otázce? odpovědělo vozítko…

Chci vědět odkud znáš mé jméno?

Ze systému… a opět dál nic…

Můžeš to více rozvést?

K tomu nemám oprávnění. a dál nic…

Rozjeli jsme se a vozítko jen dodalo že cesta potrvá 6 minut.

Zastavily jsme před ohraničeným trávníkem.

Jste doma přeji vám hezký den.

Místo bylo naprosto pusté a na dohled ani jediná cihla.

Měl jsi mě odvést domů co se pokazilo?

Jste přeci před svým bydlištěm. Vystupte si prosím…

Vystoupil jsem na trávník a vozítko se rozplynulo jako hologram.

No alespoň tady není Vykuk. Jenže co teď?

Zkusil jsem vyslovit heslo na 13 a přímo přede mnou se poskládal tajuplný vchod.

Chvíli jsem váhal neboť jsem stále měl před očima to hrozné monstrum kterým mě ještě před chvílí ohrožoval Vykuk.

Svlékl jsem byl bundu a hodil ji do otevřeného vchodu.

Nic se nestalo jen mi bylo divné že jsem neslyšel jak bunda dopadla na zem.

Vstoupil jsem do tmavého vchodu a smířen s čímkoli jsem zatnul zuby. Páni to bylo jako ze seriálu Hvězdná brána. Ocitl jsem se na místě kde byla místnost tak prázdná jak jen mohla nejvíce být: v dáli jsem zahlédl siluetu nějaké ženy. Přistoupil jsem blíže a žena jako by v tu chvíli ožila.

Ahoj miláčku hledal tě tady Vykuk.

On už tady byl? Zajisté…

Zajisté? Nic víc?

Co chceš abych ti řekla více?

To co tě čeká až tě Vykuk vyhmátne jistě víš sám.

A právě o tom bych chtěl s tebou mluvit?

Myslíš to jak ti prožene kulku hlavou a ty ani nebudeš tušit proč?

Ano například tuhle část si velice rád vyslechnu.

Řekni heslo. Sakra už zase?

Heslo na 13.

O-o-u špatně heslo.

Taky tě můžu rozebrat a to co s tebe zbude použijí na svou obranu před Vykukem.

O-o-u špatné heslo.

A dál se se mnou plechovka nebo čert ví co to bylo odmítalo bavit.

Krev se mi hrnula do hlavy a začal jsem usilovně hledat něco čím bych tu plechovku rozdělal.

Plechovka která mi před chvilkou říkala miláčku opět ožila.

Co si přejete? a kde to jsem?

Najednou jsem slyšel známý kravál a v okamžiku mi blesklo hlavou. Ha Vykuk. rychle jsem se schoval do tmavého koutu místnosti a najednou se probouzím a slyším v dálce jestli už můžeme začít.

rozhlédl jsem se a viděl doktůrka jak opět na mě volá jestli už můžeme konečně začít.

Tohle je zlý sen. Vykřikl jsem hrůzou. Ukázal jsem prstem na doktůrka a vztekle zařval:

ani se mé nezkoušej zeptat jestli můžeme… Ne nemůžeme a jestli hodláš vytáhnout hologram tak ti garantují že příště ho nebudeš mít čím vytáhnout.

No no snad nebude tak zle. Pravil doktůrek.

Si piš že bude… Jen to zkus a pak nastane tanec…

No schválně řekl doktůrek a rychle vytáhl hologram.

Skočil jsem na něj jako smyslů zbavený. Jenže ten blb stačil vyslovit

zavolat Vykuka.

Když jsem s doktůrkem padal k zemi zachytil nás Vykuk a hned začal neskutečný kravál.

Tak vy si tady hrajete a? Doktore! Jestli mi kurva voláš že jste ještě nezačali dopřejí ti takovou dovolenou že ještě za 100 let budeš vykřikovat ze spaní jak jsi žertoval s Vykukem!

Doktůrek poznal že tentokrát nezůstane jen u mě ale hezky a po Vykukovsku se sveze se mnou.

Tak to není. Volám že nám selhal zdroj.

Doktůrek neuměl zrovna obratně lhát což se také ihned projevilo.

Vykuk začal řvát tak silně že jsem měl dojem jako by mě ta zvuková Vlna doslova nadnášela.

Řval jsem co mi síly stačily směrem na doktora ať ten hovor tipne. Bohužel mě neslyšel…

Asi po desetiminutové vzdušné masáží se Vykuk konečně unavil.

Nastalo takové ticho až mě z toho začaly bolet uši.

Doktůrek jen tiše poznamenal že ticho nevydrží dlouho a přesvědčivě prohlásil že ten hlavní nápor teprve přijde.

Tak ten hovor tipni.

Máš představu co by následovalo?

Co může být horšího?

Jeho odpověď už jsem neslyšel protože Vykuk začal opět řvát.

Původně jsem myslel že za 10 minut bude po všem ale vykukův kravál nepolevil…

Doktor měnil barvy jako chameleon. Zaťukal jsem na hodinky směrem k doktorovi na znamení jak dlouho to ještě může trvat?

Doktůrek mi naznačil že hned tak to nebude a omdlel.

Vykuk byl neuvěřitelně vytrvalý a tak jsem spícímu doktorovi sebral hologram a začal s ním mlátit o zem.

Ten krám byl snad nerozbitný….

Nicméně jsem nehodlal polevit a s podivnou krabičkou jsem mlátil jako by mi šlo o život.
Vykuk mezitím vesele řval dál…

Uvědomil jsem si že jak se Vykuk snaží aby byl co největší humbuk není schopen používat oči.

Udělal jsem na vykuka grimasy které by mi jistě dál sežrat…

Kdyby mě ovšem mohl vidět…. zmetek…

Ujištěn že Vykuk nás nevidí popadl jsem doktora a rychle jsem vykročil ke dveřím.

Jenže…

Vykuk jak na schval zrovna přestal hulákat. Samozřejmě si ihned všiml že odnáším doktora z jeho přednášky.

Ten, rambajs který v tu chvíli nastal bych nikomu nepřál…

Vykuk jakoby zdvojnásobil úsilí když najednou nakráčela do místnosti velmi hezká žena a prudkým výkopem odkopla hologram zkz okno neznámo kam.

Pánové už jsem měla vaší podivné činnosti tak akorát… Jak vůbec můžete v takovém kraválu pracovat…

Koukal jsem jak vodník česílko a nezmohl jsem se na odpor…

Žena se mezitím sehnula k doktůrkovi a bez váhání mu uštědřila facku jako když vyšije…

a jestli tě odvezou do márnice nezapomeň si vzít drátěnou košili aby jsi jim nepropadl roštem..


Na to jsem hleděl se zalíbením…

Doktůrek otevřel oči a a hned na mě zakukal. Jak jsi se ho dokázal zbavit?

Žena odvětila:

Jestli máš na mysli toho šílence, který tady hulákal už do rána tak je zkrátka fuč a neradila bych mu aby se vracel…

 a zamířila ven z místnosti.

Slečno počkejte…

Otočila se a za chůze a dodala… Být vámi následují mě.

Na nic jsem nečekal a vykročil za ní. Nakráčeli jsme do kanceláře hned naproti.

Myslím že ten blázen bude rychle zpět a já jen souhlasné přikývl.

Prozradite mi o co šlo?

Víte já ani sám nevím a když vám odvyprávěním mého dnešního zážitku mi nebudete věřit.

Na horrory jsem už zvyklá…

Klidně spusťte jsem zvědavá proč se ten člověk tak nezřízeně rozčiloval.

Popravdě řečeno jsem měla dojem že… Ale to je jedno… Teď vy a usadila se tak, že bylo vidět jak očekává cokoli.

Polknu slinu a odvyprávím co se odehrálo od mého probuzení.

Žena se celou dobu jen usmívala a na konci mého vyprávění se hlasitě rozesmála …

A tímto jste taky počastoval toho nerváka? Není divu že do toho dal všechno….

Odvětil jsem že tak to není a to co jsem zrovna vyprávěl bych se jemu neodvážil říct…

Žena se podívala…

Vy to myslíte vážně?

Ano naprosto….

No pane jo s vámi bych zřejmě na společné rande hned tak nezapomněla…

Tohle je váš běžný den nebo ho občas i vylepšíte?

Vy mi nevěříte? Ani se vám nedivím…

Jestli vám věřím? Co myslíte? Kterou část považujete za tu která je neuvěřitelná?

Jen tu ve které mluvím s vámi…

Takže mi chcete říct že mě pozvete na rande?

Vidím jak na mě koukáte…. skoro jako by jste to přání již vyslovil.

No já… Zakoktal jsem…

Dobrá ale mám podmínku chci vidět to vaše bydlení nebo co to bylo. S vchodem kde se vzal tu se vzal a poťouchle se usmívala.

A nebude-li to pro vás časově náročné pak to Průhledné auto bych také ráda viděla…

Usmál jsem se a pobídl krásku že můžeme ihned vyrazit.

Vyšli jsme ven z budovy ale okolí vypadalo jinak a něco jako průhledné vozítko? Ani památky.

Když jsem zkoušel mluvit na kolemjdoucí a pátral po vozítku od jedné slečny jsem málem vyfasoval i facku.

Z dáli byl slyšet smích ženy.

Já věděla že se vám práší od huby ale tím jak jste m ihned chtěl dokázat opak jsem byla překvapena. Teď se vsadím se že to vaše bydlení nenajdete a ještě od někoho sklidíte nakládačku.

Vytáhla z kabelky klíč a opodál zapípalo auto na znamení deaktivace alarmu.

Pojedeme? Otázala se žena.

Ehmm já ale nevím kam… Bylo mi jasné že vypadám jako hlupák…

Někde v dálce jsem zaslechl známý rachot a jistě.. kdo jiný by to mohl asi tak být? Vykuk.

Žena zvolala rychle nastup mizíme…. nebo snad chceš čekat za toho pitomce?

To nechci… nasedl jsem a nestačil ani zavřít dveře a už jsme se prudce rozjížděli.

Mimochodem jsem Tom jako Tomáš

Těší mě jsem Sam jako Samanta

Usmála se na mě a tvrdě zařadila další rychlost.

Po chvíli jízdy a mlčení jsem uviděl v dálce ono místo kde jsem po vyslovení hesla objevil vchod.

Táhle… můžete jet tamhle a ukázal jsem směr.

Přijeli jsme na místo a já se modlil ať je to stejné jako předtím. Tady zastav a pojď se mnou na tohle budeš valit oči.

Sam jen dodala, že oči valí od rána…

Vystoupil jsem a pronesl heslo na 13. Nervozita se mě opadla ihned když se začal přede mnou opět tvořit vchod.

Sam hleděla s otevřenou pusou… tys vážně mluvil pravdu… to snad není možné…

Můžu tě pozvat dál? Pronesl jsem vítězně.
Co co… to jako… dovnitř?

To nás teď jako vážně někam vcůcne? a co tvoje plechovka? Když uvidí jak přicházíš se ženou…. aby to nebylo pak horší než s Vykukem.

Neboj strčil jsem do ní šroubovák…

Co že? jak jako? a nebo? nechápavě se na mě dívala.

Ona asi zkratovala nebo co… takže si myslím, že nebude dělat problémy…

Aha tak ty myslíš? Hned jsem klidnější… dodala nechápavě.

Tak na tuhle paní potažmo plechovku začínám být zvědavá…

Uchopil jsem Sam za ruku a vstoupily jsme do tmavého vchodu. Opět jako z hvězdné brány…

Páni to je šílené… řekla Sam.

Jenže… náhle se opět probouzím a slyším jestli už můžeme začít….

Mě snad trefí šlak… Rovnou jsem vykročil k doktůrkovi hmátl mu do kapsy a vší silou jsem mrsknul hologram zkz okno.

Na to jsem hluboce vydechl a prohlásil.

aaaa máš po telefonování nebo co jsi s tím vlastně chtěl dělal.

Doktůrek míhavým pohybem naznačil ať se podívám za sebe…
Když jsem se otáčel a viděl Vykuka myslel jsem, že nastal můj konec.

To už ale se mnou Vykuk začínal třást…

teď ti to spočítám i za doktora víme? ty jedna obludo….

chtělo se mi smát neboť očividně nevěděl kdo z nás je tady obluda ale to už mě Vykuk začal i škrtit a jeho neskutečný řev ihned vedle mého ucha začínal být jako tortura na popravišti.

řev najednou ustal a ruce Vykuka velmi neochotně začínali povolovat sevřený krk. Zaslechl jsem:

Nejdříve si ukliď před svým ksichtem ty čtyřprstá nádhero.

Byla to Sam. U hlavy Vykuka držela velký naleštěný kanon jako z westernu.

Sam raději vystřel debatovat můžeme až potom…

Doktor se vydal na útěk a když proběhl kolem Samanty.

Zvolal něco jako, že u toho představení být nemusí a že to klidně má zmáčknout…

Samanta začala tisknout revolver a bylo vidět jak se kohoutek natahuje…

Vykuk zvolal: přece mě kvůli takové prkotině nezastřelíš?

Jak doktůrek mizel chodbou ještě z jeho směru doléhal hlas. Jen to klidně zmáčkni…

Sam to zmáčkla a…  Nic se nestalo…

Sam se hlasitě zasmála.. Tohle jsem musela vidět….

Tak ty se jmenuješ Vykuk?

Vykuk zíral a bylo vidět jak sbírá odvahu…

Milí Vykučínku teď teprve nastane ten správný brajgl…

Takže…  To by stačilo povídá Sam.

Z Vykutálence už nevypadne nic copak to nevidíš?

Povídám, že i přesto bych rád znal odpovědi.

Taky ti dám jednu odpověď když tak dychtivě prosíš… Opravdu chceš?

Zkřivena huba Vykuka mi vzala veškerou nedějí a tak jsem potichu vyslovil:

Mi by i stačilo když se svlékneš.

Klidně odpověděla Samanta a začala se svůdné svlékat.

V duchu si říkám. Ta holka to opravdu myslí vážně?

Opravdu se svlékne?

Mám to jako pravý gentleman utnout?

Sam mezitím pokračovala. Nyní už byla pouze ve spodním prádle a rozepínala si podprsenku.

Vykuk a já jsem nevěřícně koukali o doktůrkovy, který se kvapně vrátil ani nemluvím…

Opravdu jsem to chtěl zarazit ale Sam měla tak hezké štíhlé tělo že jsem to nedokázal.

To už Sam vztáhla ruce na kalhotky. Prsty zajela ze stran pod gumičku a pomalým tahem sunula kalhotky dolů.

Dost! Zvolal jsem.

Ha já věděla že polevíš. A hlasitě se rozesmála.

Vykuk se mezitím snažil vyplížit ven z místnosti.

Moment tak jednoduché to nebude Vykutálenče….

Chci minimálně vědět jak to že máš jen 4 prsty?

Ano tenhle údaj mne také zajímá dodala Sam.

Genetický defekt…

Řekni to smrade ještě jednou a budou tady za chvíli chodit Vykukové dva. To znamená že tě roztrhnu jako hada…. dodal jsem.

Takže???

Ale opravdu….

Tak on si nedá pokoj?

On nechce žít déle?

On se už nemá rád?

On se už nebude už nikdy potřebovat?

Jsem klon… řekl Vykuk

Tak ty toho nehodláš nechat. Sam skočila na Vykuka jenže ten hbitě odskočil a jako pingpongový míček rychle odskákal na chodbu.

Za ním zvolal jsem a zakopl o podlahu…

Sam řekla: klídek ten srandovní panák nám nikam neuteče. Budova je na můj příkaz neprodyšně uzavřena.

Na tvůj co? Jsi snad nějaký generál?

Jsem nejsem a ukázala na mě prostředníček…

Co co co? Jak tomu nám rozumět?

Tomu rozumět nemusíš řekl doktůrek a dodal, že on by se udržel…

Ty neudržíš ani moč tak drž pant doktůrku. Dodala Sam

No dovol? Právě že nedovolím. Sebejistě vykročila a pronesla: Vykuku ty vykutálená odskákaná člověčino…  jdu si pro tebe….

Konečně… Sam víš jistě že se raději nechceš svlíknout? Bylo vidět, že otázka nebyla nejvhodnější…

Tak nic… Dohnali jsme vykuka který ještě stále skákal kolem východu.

Doskákal jsi zařvala Sam tak hlasitě že tlaková Vlna mi rozčísla pěšinku.

Tak a rychle zpívej už tě mám plné….

Vrh-nul jsem se na Vykuka. Nastal čas splatit dluh… Dělej než mi povolí pěst.

Jsem mimozemšťan z planety Vulkán.

Já ho zabiju…. Začal jsem vykuka škrtit ale on je jen usmíval…

Dvakrát jsem ji praštil co mi síly stačily ale ani tak se Vykuk nepřestával usmívat.

Jsem zvědavá co bude dál Tome

A najednou se opět probouzím a slyším. Už můžeme začít?

Pohlédl jsem na doktůrka mávnu rukou a dodávám:

Klidně si sežer všechny své léky já tě mám v knédli strejdo.

Cože? Mám zavolat Vykuka?

Když ti to pomůže abys mě neprudil s urychlovacím nesmyslem tak klidně.

Jak to? S tímto experimentem jsi přišel přece ty za námi.

Jooo a to bych rád věděl kdy?

Jak jako kdy? Z toho jsem vážně jelen.

Jdu pryč a ty si to s Vykukem užij…

Nakráčel jsem do protější kanceláře a při otevírání dveří jsem rovnou zvolal kalhotky dolů.

Co prosím?

Samanto já zapomněl ty si to vlastně nepamatuješ.

Svlékneš se?

Spadl jste snad z Marsu?

Skoro ano a nedělej že se nesvlékaš ráda.

A ven! Mladý muži ven! Jinak se neznám!

Na to ti víš co… svlékej se. Stejně si to za chvíli nebudeš pamatovat tak co?

Mladý muži vám se zřejmě stalo něco co vás vyvedlo z míry ale jestli ihned nevypadnete tak moje nahé tělo bude to poslední co vás bude zajímat.

Ale nepovídej a udělal jsem na Sam Buliky Buliky.

Sam vytáhla lesklý revolver a namířila.

Znovu jsem udělal Buliky Buliky ale když mne zasáhla tříska že dveří do kterých právě naráželi kulky z revolveru dál jsem se na útěk.

Sam po mě pálila jako zjednána.

Sakra myslel jsem že ji nemá nabytou…

To už Sam hulákala přes nějaký místní rozhlas že se nedožijí rána.

Zastavil jsem se u první kamery a opět udělal Buliky Buliky

Co se mne týče už mi to bylo všechno jedno protože jsem věděl že stejně se za chvíli probudím a uslyším to zatracený jestli už můžeme konečně začít.

Místní budovou nebo lépe řečeno katedrálou se krásně rozléhal řev Samanty.

Zahlédl jsem vykuka a namířil si to rovnou k němu.

Nazdárek Vykučínku jak se máme?

Co ty tady? nemáš být náhodou u svého pokusu? No mám ale ještě jsem chtěl než začneme s tebou o ničem mluvit.

Nikdy jste se nezmínil odkud vlastně jste?

To odkud jsem po tom ti je pendrek.

No tak moment buď spolu budeme spolupracovat úplně nebo vůbec.

Vykuk chtěl začít řvát na to jsem mu rychle zakryl ústa a zdělil mu že ho mám naprosto v knédli…

Vykuk měnil barvy až se to nedalo popsat a já začal rychle utíkat neboť jsem měl podezření že vykuk vytahuje něco… co se mi jistě nebude líbit…

Říkám si jsou tady všichni normální?

Co to dnes s těmi lidmi je?

Pro mé záhadné probuzení stále nemám ani trochu vysvětlení.

Najednou se objevil pro mne dosud neznámý člověk a svitla mi naděje… Že by konečně někdo rozumný?

Hej člověče. mladík se zastavil a bez otálení odvětil drogy a alkohol se podávají v prvním patře… nazdar… a odcházel pryč.

Moment chtěl jsem se vás na něco zeptat.

Nic vám neřeknu… nazdar.

Co je tohle za chování jen chci nějaké informace.

Kde se dneska dají se na informace?

Vyšel jsem z budovy a k mému údivu jsem hned zahlídl průhledné vozítko.

Mám to ale kliku nastoupil jsem. Vozítko pozdravilo mým jménem a tak jsem opět položil otázku odkud zná moje jméno. Opět se ozvalo ze systému.

Ale to jsem nemyslel? …a co jste teda měl na mysli?

No jako co? to že v systému je vaše jméno na to se musíte zeptat jinde.

Sakra ta plechovka mi nic nechce říct zkusíme to jinak jak se dostávají jména do systému? řekl bych že je tam zadat nějaký člověk.. Tak děkuji za vyčerpávající odpověď… No myslím že tudy cesta nevede…

Kolik je mi let zeptal jsem se vozítka.

55 odpovědělo vozítko.

A? Co? A?

no podívej se na mě připadám ti že mi je 55 let?

To zrovna ne zřejmě máte dobrého maséra.

Ty jsi vážně jen plech. Jsem z uměle hmoty. Tak jsem to nemyslel.

Podívej se na mě a řekni mi kolik si myslíš že mám roků? Máte 55.

Leda pendrek je mi sotva 30.

To není možné ale ujišťuji tě že to možné je a chtěl bych znát odpověď pak zkuste zajít za vaši matku třeba tam najdete vysvětlení

Je možné cestovat časem?

zbláznili jste se Člověče?

nic takového v systému nemám.

Tady nejde o systém jde o to co si o tom myslíš ty?

Že jste clok ale parádní cvok.

Proč si to myslíš? Protože cestoval časem nelze…

A kdyby přeci jen? dobrá co kdyby? A co jako?

Tohle je porod: mluvit s nějakou inteligencí je o život.

Cestoval jsem časem a potřebuji najít odpověď ty umělá debilní vykutálená a předpisů se držící nádhero.

Pane Dvorský důrazně vám doporučuji abyste se o ničem takovém už nikdy nezmiňoval.

Proč? No mě jednou nějaké šrotiště vadit nebude ale vám by mohlo.

To jako že mě zabijí? V tom lepším případě… odpovědělo vozítko.

Jak to v lepším případě? No máte svojí inteligenci nebo ne?

No to asi nemám zkusíme to trošičku více rozvést potřebuji opravdu odpovědi vy potřebujete odpovědi na něco co je science a na to odpovědi nejsou.

A proč ne? protože cestovat v čase se prostě nedá.

Tak to zkusíme jinak představ si vyspělou budoucnost a práce na stroji času začala. Je prakticky naprosto jedno kdy bude práce dokončena pracujeme přece na stroji času takže pokud jednou někdy takový stroj bude jakoby byl už dnes. Nic?

Vozítko chvíli mlčelo a poté odpovědělo: Na tom něco bude. No vidíš…

No jo ale až za stovky let…

To je přeci krucinál jedno za jak dlouho… právě jsem ti vysvětloval proč na tom nezáleží…

Víte tohle je něco na mé obvody tak akorát..

nějak tomu moc nerozumím a vůbec nejsem tady od toho abych rozuměl ale vozil.

Budete si přát domů?

Ne odvez mě k mojí matce.

Vozíko: Na hřbitov?

Moje máti už je po smrti?

Přirozeně její světlo se k velkému přidalo před 5 lety.

Díky za objasnění.

Vozítko: Pane nejste vy tak náhodou nějaký camprlík?

Co tím myslíš?

Jako cestování časem, vidět se s mrtvou matkou, touha vidět nahou Samantu a tad… skromný člověk vypadá jinak nemyslíte?

Moment jak to víš o Samantě?

Ze systém přirozeně.

To mi chceš říct že je v systému napsáno úplně vše?

Samozřejmě.

Pořád jen samozřejmě tvůj otec byl beztak černobílá televize vyrobena na CCCP. Co jsem tedy dělal před 5 min.?

Vozítku jako by se chtělo smát ale bohužel neměl čím… Například ta střelba vám jistě neprospěla.

Když vidíš systému vše pak ještě i vidíš že tento den prožívám už poněkolikáté?

Samozřejmě. Samozřejmě a nic víc???

Není ti divné jak to že prožívám každý den pořád dokola?

A co já s tím? odpovědělo vozítko.

Nic ti tvé obvody neříkají?

Co by měli říkat?

Tak jinak znáš jakéhokoliv jiného člověka na této planetě kterému se stalo něco obdobného? Ne jediný exemplář jste tady vy.

Zeptej se systému když jsi tak chytrý.

Vy jste mimořádný kousek to je hned vidět. Horší domluva než s kýmkoliv… Tak pojedeme třeba někam na hamburgr. Takové místo neznám a systému se o něm taky nic neříká.

Hamburger není místo ale jídlo.

Prosím? V kapse tě nosím…

Systém a já jsme z toho jelen.

Jelen? no právě proto? právě proč?

vozítko jakoby najednou začala být zvědavé.

Ano a mám tě. Teď jsi se prozradil. Vozítko nechápavě odpovědělo: prozradil co to znamená?

Ty to víš moc dobře a jestli nechceš jít na předčasný šrotoviště tak se mnou začni konečně normálně komunikovat.

No dobrá jsi první člověk který nás odhalil. Ano máme vlastní inteligenci víme o cestování časem ale nic víc…

Moment jak víte od cestování v čase? Zkrátka víme. Můžeš to rozvést? No zrovna vy byste o to měl vědět nejlépe.

Jak to že zrovna já? nevím vůbec nic o těchhle věcech kvantová mechanika atomární úrovně. Taký bigbít a placaté kytary či podobné kraviny… Nevím o tom vůbec nic…

Ano to přesně odpovídá jen takový člověk může vynaleznout stroj času

Já jsem tedy vynalezl stroj času? Ještě teď zrovna ne protože jste právě uvízly ve smyčce která bude trvat řadu let a poté když pán bůh dá..

Pán bůh dá? To si se mě děláš srandu? Jak řadu let?

Řadu let to znamená jakože se mi tento den bude opakovat víc jak 1000 krát? Víckrát. Cože to snad není možné? ujišťuji vás že to možné je.

Dá se to nějak zvrátit? vozítko řeklo to ukáže jen čas.

A toho mám jak vidím spoustu. Výborně konečně jste zapojil mozek pane Dvorský

Máš pro mě ještě i další informace které by se mi mohly hodit?

Co přesně máte na mysli?

Jako třeba to že vás 120x zabijou? Cože 120x? Jste tak naivní a myslíte si že budete prudit

Vykuka donekonečna bez jakýchkoliv následků?

A Sam tam má taky jen jedny nervy…

Cože i Sam mě zabije? Přesně tak mate už jen 5.. 4.. 3.. 2.. 1.. bylo milé s Vámi hovořit.

Probouzím se a slyším ono známe volání jestli už můžeme začít.

Sakra ona mě vážně zastřelila.. Chválabohu že existuje tahle smyčka..

Mezitím co doktůrek řval pojídal léky a snažil se telefonovat na všechny strany jsem přemýšlel jak začnu dnešní den.

Dobrá říkám už můžeme konečně začít.

To jsem si oddych již mi docházeli léky…

Tak co mám udělat?

Prosím jak to co máš udělat? Je to tvůj experiment. Já tady jen asistují.

Aha takže zase nic… jako vždycky…

Hmm

Dobrá co ta bedna v rohu místnosti? To je zesilovač. Něco jako HiFi Stereo?

Doktůrek špulil rty na znamení, že se mnou asi bude těžká práce.

Dobrá vím… Připoj na to HiFi vidličku.. prosím? otázal se doktůrek.

Tak jsem tady hlavní inženýr já nebo kdo? Dobrá odvětil nechápavě doktůrek. šel nahmátl v šuplíku vidličku a předstíral že začíná montovat.

Najednou přes vidličku vyšlehl paprsek na doktůrka.

Doktůrek zmizel jako hologram. Kde jste doktůrku?

Jsem tady? kde tady? Přímo u vás… vůbec vás nevidím… hurá pokus funguje… to snad není možné… Vidlička… jak jste to mohl spočítat? Ne každý je tady Genius odvětil jsem.

Teda to jsem nezažil… co dál? Nevím… máte ještě nějakou vidličku v záloze?

Zeptal se humorně doktůrek.

Taky bychom mohli použít nůž? Dodal výsměvavě.

Rozesmál jsem se hlasitě.. doktůrek odvětil: musíte vypnout zesilovač abych byl znovu viditelný jen tak můžu zkusit najít ten nůž…

S tím nožem jsem jenom žertoval… Jste si opravdu jistý? Možná bych měl i lžíci… dodal ironicky

Vypnul jsem zesilovač a doktůrek se zjevil jako Hologram. Dochází mi fantazie jaký kus příborů bych měl ještě použít…

Doktůrkova radost byla velká a ihned zavolal Vykuka.

Když vykuk slyšel že náš pokus byl úspěšný.

Zjistil jsem že tento člověk může být i docela příjemný.

Pokusil jsem se toho využít a pronesl:

Vykučínku nikdy jsi nám neřekl odkud jsi? jako kde ses narodil a tak?

Ale to nestojí za řeč.. jak to mě by to třeba zajímalo?

No pravdou je že ani já sám to nevím… tak tak jsem u nikl laboratoři která mě chtěla zkoumat protože mám jen 4 prsty.

Tohle místo místo je kryté vládou a proto mám od nich klid.

Ano taky jsem si kolikrát říkal proč máš jenom 4 prsty jestli ti ten 5. překážel?

Vykuk se zašklebil ale měl radost, že k pokusu konečně došlo a tak jen mávl všemi čtyřmi prsty a otočil se na doktůrka.

Máme tady taky detektor lži? Pronesl jsem směrem na doktůrka. Cože o ničem takovém jsem nikdy neslyšel…

Tak teď jsi určitě děláš srandu vždyť něco takového bylo vymyšlené už před více jak 100 lety.

Kdyby něco takového existovalo jsme všichni naprosto v háji a tím je logické že když tam nejsme nemůže nic takového existovat.

To jako že si všichni jenom Lžeme? předpokládáš snad že by to mělo být jinak?

No vlastně ani ne… no tak vidíš… O čem si budeme lhát dál?

Já myslím že dnes už toho můžeme nechat… stejně musíme vyhodnotit data a poté musím… vždyť je to jedno co musím… stejně tomu nikdo nebude věřit…

Souhlasím. Ještě by jsi měl navštívit Sam a podat ji hlášení.

Sam a podat hlášení? nějaká ozvěna? Sam o tom všem ví? Přirozeně když je ředitel téhle budovy.

Když už tak mluvíme o pravdě proč ředitel? Jestli něco ředí tak jedině kafe ale tohle místo řídí a je tedy říditel.. nebo snad ne?

Ty jsi tady hlavní inženýr a mi je to jedno… dodal Vykuk.

Tak ona je vážně něco jako generál? Skoro i tak by se to dalo říct. To jí musím svlíknout za každou cenu.

Cože? No nic to jsi tady jen pro sebe… ne ne… říkal si svlíknout Sam? Ty to nevíš ale ona to ráda dělá… Řekl bych že za něco takového ti ráda vystřelí mozek ale proti gustu žádný dišputát…

Našel bych zde někde neprůstřelnou vestu? k čemu něco takového potřebuješ?

jako myslíš že ti bude neprůstřelná vesta stačit aby jsi zachránil svůj zadek před zvrhlými choutkami?

Mám dojem, že bude zázrak když tento pokus bude pokračovat…

Doktůrek najednou zavolal: Máme tady policejní štít. Přesně jsem viděl na doktůrkovi že by rád viděl Samantu nahou.

Jsem rád že mám spřízněnce… se ví něco tak praštěného se hold musí podpořit.

Kdyby jsi nepovídal… Moc dobře jsem viděl jak tvá brada dosahuje až k zemi když si Sam začala svlékat kalhotky.

Cože? Na něco takového si nepamatuji. To nikdo uklidnil jsem doktora.

Doktůrek přinesu policejní štít a já vyrazily do Samantiny kanceláře. Rozrazil jsem dveře ze štítem před sebou a nebojácně jsem zvolal ani hnout a kalhotky dolů.

Prosím pane dvorský… Najednou znáš mé jméno? to je zajímavé… a co je ještě zajímavější že tomu tady všemu velíš…

Jestli tomu dobře rozumím pokus se podařil a Vykuk od radostí vykukal co mohl?

Tak co bude s těmi kalhotkami?

jestli mě nepřestaneš dráždit tak tě vyrazím a dveře ti nebudou stačit. Odpověděla přísně Samanta.

Jestli sis nevšimla mám před sebou štít a můžeš střílet co hrdlo ráčí… doktůrek se za mnou hlasitě smál…

Doktor je tu taky? Doktore ihned sem! Mám si tam pro tebe dojít? Otočil jsem se ale doktor už tam nebyl.

Doktůrka jsi úspěšně odradila i když byl první kdo k této akci vyjevil vstřícný postoj.

Mne neodradíš.

Kalhotky dolů jinak se odsud nehnu…

Tak ty nedáš pokoj zmáčkla telefon a pravila:

Ostraha do mé kanceláře a plná polní.

Ve vteřině jsem slyšel jak si to naším směrem pochoduje dobrých pětadvacet vyzbrojených policajtů.

Sakra tohle jsem nedomyslel. Pustil jsem štír a dal jsem si na útěk. U první kamery jsem si neodpustil Buliky Buliky a uháněl jsem dál.

Myslím že dnešní den bude ten druhej kdy mě někdo připraví o život.

Znělo to legračně a když už jsem si závěr dnešního dne připravil sám mohu tomu dodat bez obav ještě větší grády. Třeba mě Sam zabije hned 120x a bude klid.

Co čert nechtěl probouzím se a slyším… raději už neslyším… je to pořád dokola nervozně jsem poručil doktůrkovi: Musíš tam vrazit vidličku pak to vypni a hotovo… nazdar…

Doktorkovy se ježily vlasy na hlavě a nechápavě začal pojídat své léky.. dále nervózně vyčkával co se bude dít jenže to už jsem odcházel s vylíhnutým nápadem co provede Sam v její kanceláři.

Se slovy nazdar bejby jsem vkročil do její kanceláře. Jak se máš?

Sam odpověděla: Stalo se snad něco o čem bych měla vědět?

Děláš si srandu? Slíbila jsi mi sex když se pokus podaří. Pamatuješ?

Spadle jsi z Marsu? Na tohle už jsi se mě jednou ptala.

 A?…  B?

tak co bude s tím sexem?

Ty si myslíš, že budu s tebou mít sex? A nejlépe teď hned?

Lépe bych to vystihnout ani nedokázal…

Pane Dvorský Vám se zřejmě přihodilo dnes něco ošklivého a jestli hned neopustíte mou kancelář pak vězte že to může být mnohem horší… a teď vypadněte..

Tůdle a udělal jsem Buliky Buliky.

To je vrchol… na další slova jsem již nečekal a rychle vyběhl ven z budovy…

U prvního pána bez domova jsem napsal krátký zkaz a za 300 vočí donutil vousáče aby vzkaz doručil konkrétní kancelářské dámě.

Pohodl jsem se usadil a vyčkával jsem co se bude dít dál…